Stavba kostela
Kostel Nejsvětějšího srdce Páně tvoří výrazný střed náměstí Republiky v brněnských Husovicích. Na první pohled unikátní chrám je dílem architekta Karla Huga Kepky, který ve svém návrhu propojil historické prvky s moderní secesí. Objednavatelem stavby bylo sdružení Kostelní jednota, které si v roce 1896 dalo za cíl založit v Husovicích duchovní správu.
Vhodný pozemek pro stavbu byl vybrán biskupem Františkem Bauerem již v roce 1901, avšak trvalo ještě dalších pět let, než bylo rozhodnuto o konečné podobě kostela. Většina Kepkových návrhů přesahovala rozpočet, který byl tvořen pouze z příspěvků členů jednoty a finančních darů veřejnosti. Architekt tedy musel od představy velkolepého trojlodního chrámu upustit a navrhnout střídmější řešení. V roce 1906 pak byl jeho nejnovější návrh definitivně schválen.
Stavební kámen položil a posvětil dne 4. 11. 1906 biskup Pavel Huyn a stavba začala hned následujícíhodne. Od samých začátků se však stavitelé Tomáš Němeček a Karel Kučera museli potýkat s problémy. Nejenže začala základy ohrožovat spodní voda, ale také začaly docházet zásoby materiálu a zdroje financí. I přes tyto nesnáze byl kostel dokončen a slavnostně vysvěcen v roce 1910.
Snoubení architektonických stylů
Architekt K. H. Kepka původně zamýšlel postavit monumentální kostel v novorománském stylu. Svůj návrh však upravoval tak dlouho, až vznikla naprosto netradiční stavba, která v sobě mísí hned několik architektonických stylů. Jeho konečné dílo můžeme označit za secesní stavbu, která ovšem obsahuje řadu historismů odkazujících na středověk. Dokazuje to již samotná fasáda, která je kombinací kamenného zdiva spolu s moderní omítkou. Interiér kostela vychází především z geometrické secese a neoklasicismu. Podlaha má motivy kruhů a řeckých křížů. V chóru se nachází tři kruhová okna zdobená barevnými vitrážemi s motivy fénixe, pelikána a christogramu. Pelikán je celkově velmi častým motivem, objevuje se jak nad hlavním vchodem, tak na stěnách chrámu.
Architekt
Karel Hugo Kepka se narodil 26. Června 1869 v Plzni. V letech 1887-1893 studoval pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Praze. Po studiích sbíral praxi jako architekt a následně se roku 1898 stal profesorem státní české průmyslové školy v Brně. O tři roky později začal vyučovat pozemní stavitelství na brněnské České vysoké škole technické. Pro jeho práci je typický neorenesanční či neoklasicistní sloh, který nejčastěji doplňoval kubistickými a secesními prvky. Mezi jeho díla patří Škola na náměstí v Husovicích, škola na Skálově náměstí v Prostějově a Nová radnice. Projektoval také šamotové závody v Letovicích, sklárny v Kyjově a komplex Kounicových kolejí v Králově ulici v Brně. Zemřel roku 1924 v pouhých 55 letech.
